6.6.2010
Ve vypsaných termínech, ale i individualně pořádám setkání s výukovým programem např.Automatickou kresbu, Bachovu květovou terapii, výuka výkladu z...více
Psychotronická automatická kresba (AK) patří mezi historicky známé fenomény mimosmyslového napojení mimořádně citlivých jedinců do vyšších energetických informačních zdrojů existujících ve Vesmíru. Jejím prostřednictvím lze získávat cenné informace o systému a koloběhu energií mezi člověkem, přírodou a Vesmírem.
Na základě výzkumů Psychotronické laboratoře v Praze byla automatická kresba v roce 1989 uznána jako diagnostická vědecká metoda. Touto metodou se otevírají dosud neznámé možnosti diagnostiky.
Automatickou kresbou se obecně zabývá více lidí. Úroveň výsledků jejich kreseb se však liší. Záleží totiž především na faktu do jaké roviny se kreslíř napojí. Rovina napojení je dána stupněm jeho duševního a duchovního rozvoje.
V případě obrázků mnou vytvořených pomocí AK „Stav duše, Harmonizace a Osobní anděl s poselstvím&“ se jedná o duchovní symbolickou a dokumentující kresbu duše člověka. Kresba je řízena milostí Boží a prostřednictvím vzájemné komunikace kreslíře s bytostmi a osobním duchovním vůdcem z jemnohmotných sfér.
V čím vyšších duševních a duchovních rovinách se tedy kreslíř pohybuje, tím dále se pomocí AK může dostávat. Člověk pouze biologicky a hmotně zaměřený není schopen pravdivě vykreslit jemnohmotná duševní a duchovní těla jiného člověka, neboť jeho mimosmyslové napojení sahá pouze do nižší astrální roviny, ve které může být ovlivněn i negativními astrálními bytostmi a výsledky kreseb tomu i pak odpovídají. Pouze lidé předurčeni k této činnosti vyššími záměry Božími mohou kreslit nejvyšší energie v duchovním napojení. Tuto schopnost mají lidé, kteří mají vysoce vyvinuté duchovní vědomí, nazýváme ji „duchovní grafickou komunikací“.
Duchovní grafická komunikace je tedy fenoménem určité možnosti osobního kontaktu kreslíře s bytostmi duchovních dimenzí. Kontakt lze uskutečnit cestou grafického záznamu vyjevených symbolů - kresbou znaků, rozličných linií, tvarů, barev ap. Tyto různé symboly vytvoří databázi důležitou pro vzájemnou komunikaci. Jde však o symboly ryze osobního systému napojení a nelze je využívat obecně ostatními kreslíři.
Tato grafická symbolická komunikace v naší rovině napojení umožňuje přenos a záznam informací z jemnohmotného duchovního světa, speciálně z jeho energoinformačních struktur a center, např. Akašické kroniky, do světa hmotného.
Před každým napojením do jemnohmotných center informací je jako otevřený přístupový koridor nutný změněný stav vědomí kreslíře v co nejvyšších frekvenčních hladinách duchovního vědomí, lásky a pokory. Při grafické komunikaci duchovní bytosti předávají poselství přímým vedením ruky napojeného kreslíře, což má jistou podobnost s běžnou automatickou kresbou. Dojde-li ke komunikaci s duchovními bytostmi v této grafické podobě, automatickou kresbou mohou být na základě předem položených dotazů předána kreslíři sdělení v podobě automaticky vykreslených symbolů, které se po návratu kreslíře do normálního vědomí dají analyzovat již rozumově.
Míru předávaných informací určují samy duchovní bytosti. Podstatný je pro kvalitu napojení stupeň duchovního vědomí kreslíře. Napojení k přímé duchovní komunikaci může získat jen takový lidský duch, který se sám ve stavu duchovního vědomí již nalézá. Stojí-li však kreslíř v nižší úrovni duševního nebo fyzického vědomí, může se kresbou napojovat pouze do světa přírodního nebo astrálního. Z těchto důvodů dochází k diametrálnímu rozdílu v napojení mezi kreslíři automatické kresby a kreslíři přímé duchovní grafické komunikace.
Při přímé duchovní grafické komunikaci dochází totiž k napojení kreslíře, který stojí již v úrovni duchovního vědomí, do jemnohmotných sfér duchovního světa, kde se již nelze napojit na nižší astrální a klamající duchy.
Z toho plyne skutečnost, že nelze výsledky automatické kresby hodnotit obecně, ale pouze individuálně podle úrovně vědomí, které kreslíř automatické kresby dosáhl.
Byl den,
téměř stejný jako každý jiný.
Jen cosi neklidného se v mém srdci chvělo.
To můj Anděl ťukal na dveře v mé síni:
„Otevři prosím !
Chci dovnitř,
kde jsi Ty a teplo.“
„Neslyšíš ?!
Mám snad kostelní zvony rozhoupat?!“
To abys pochopil,
že jsem tu pro Tebe
a že mám Tě rád!
Jsem víc než Tvůj stín,
brachu milý,
tak dej mi šanci
a pojď si se mnou povídat.
Půjdem spolu cestou k Světlu
a tmy ,
té nebudem se bát.
Vždyť z masa a kostí nejsi Bůh,
tak dej mi šanci a lásku Jeho vpusť.
Jsem posel Boží,
Anděl Tvůj
a ťukám na Tvůj chrám.
Rád bych slyšel od Tebe:
„Jsi vítán, vejdi dál.“